Dva dny, Velikonoce a tři bláznivý holky, který se vydaly na sever. Jak to všechno nakonec dopadlo?
Velký pátek
Je pátek ráno. Sluníčko nenápadně vykukuje za ranní mlhou a Praha se probouzí do nádherného svátečního dne. Já si rychle balím poslední nezbytnosti a utíkám na autobusové nádraží, kde už na mě čekají ty moje věčně usměvavé holky. Po pár rychlých polibcích na uvítanou (dvakrát, hezky po pařížsku) nastupujeme do sytě zeleného autobusu a vyrážíme na sever. Ten český. Ale i to se počítá.
Hned po příjezdu míříme do mé vůbec nejoblíbenější liberecké kavárny Jedno Kafe a plánujeme, co všechno během následujících několika desítek hodin podnikneme. A že nás toho čeká víc než dost!
S batohy na zádech se (nejdřív s úsměvem, pak se zoufalstvím ve tváři) vydáváme vstříc nekonečnému Ještědu, který nás po chvíli zaskočí všudypřítomným sněhem a cestami, které víc než cokoli jiného připomínají lední kluziště. Abyste správně chápali naši situaci, jako protest proti dlouhé zimě jsme všechny tři jen v teniskách s dokonale plochou podrážkou, což je místy opravdu velký adrenalin. Nehledě na to, že v batohu táhnu i několik skleněných lahví Nemléka, počítač a foťák, takže kdybych náhodou hodila záda, dost možná bych si na vrcholu šla raději skočit.
Nicméně, po urputném boji se nakonec škrábeme na samotný vrcholek a to, co nás tam čeká, mi bere dech. Počasí vyšlo na jedničku a před námi se rozprostírají přenádherné výhledy na okolí. Chvíli tam jen tak sedíme, nabíráme síly, povídáme si a je nám neuvěřitelně fajn. Všechny starosti jako by zmizely mávnutím proutku a my jen tak jsme. Spolu. Konečně.
Na cestu dolů pro jistotu volíme lanovku a jelikož máme ještě poměrně dost času, dlouhou procházkou se vracíme zpět do centra. Tam už celé hladové pokukujeme po vietnamském bistru Street PHO, kde si dáváme naprosto dokonalé Pho (překvapivě) a krátce před sedmou začínáme vymýšlet taktiku na únikovou hru, která nás večer čeká.
Po hodině luštění, napětí a legrace se pak v noci už doslova plazíme do našeho Airbnb, které, jak se nakonec ukáže, je ve skutečnosti jakési překrásné růžové království, a my začínáme litovat, že tu strávíme jen jednu jedinou noc…
Bílá sobota
Sobotu začínáme v mé další srdcovce, liberecké Mikyně, kde nás čeká naprosto boží velikonoční brunch a moc příjemná atmosféra víkendového rána. Joo, takové začátky dne bych brala pořád!
Odtud míříme doplnit kofeinovou hladinku do espresso baru Sweet City a před hrozícím deštěm se jdeme ukrýt do tropických skleníků botanické zahrady. (Věděli jste, že je vůbec nejstarší v České republice?)
Na závěr našeho výletu se ještě zastavujeme na rychlé espresso v nádherném Bistru Široká a na oběd (konečně!) padá volba na slow-food restauraci Omam, kterou obdivuji na Instagramu už pěkných pár měsíců. A i když nejde o vyloženě zdravou kuchyni, nebyl problém upravit mi jídlo podle mých potřeb, takže pokud budete někdy v Liberci, doporučuji všema deseti!
Ve večerních hodinách se obloha nad Libercem z ničeho nic mění v jeden ohromný černý mrak a my za zvuku silných dešťových kapek, které bubnují do oken autobusu, opouštíme tuhle malou severskou pohádku a v tichosti si v hlavě promítáme všechny ty chvilky plné radosti a štěstí, které jsme v uplynulých dnech prožily…
A co říci závěrem? Snad jen to, že mi tenhle krátký výlet dal víc, než jsem čekala. Ono totiž, když občas vystoupíte z toho rutinního kolotoče povinností, změníte prostředí a jste s těmi, které máte rádi, život je hned o poznání hezčí. Fakt. A nemusíte kvůli tomu jezdit do exotických destinací a utratit při tom desetitisíce za letenky a drahé hotely. Stačí jeden batoh, parta přátel a parádní výlet je na světě!
A jak jste si Velikonoce užili vy? Vyrazili jste někam na výlet, nebo jste je strávili hezky tradičně?
Veronika ♥