Soukromí… všichni o něm pořád mluvíme, bojíme se o něj a zároveň o sobě každý den sdílíme tolik informací, že by to vydalo na samotnou knihu. Má v dnešní době ještě vůbec smysl?
Používáme Facebook, máme iPhony, píšeme si přes Messanger a nahráváme fotky našich snídaní na Instagram. Všechno hledáme na Googlu a nakupujeme online. Vyplňujeme jeden formulář za druhým, souhlasíme s podmínkami e-shopů, aniž bychom si je přečetli, a registrujeme se na desítkách webů, které o nás ví víc, než víme my sami.
Žijeme v době, kdy na sebe prozradíme takřka vše. Dobrovolně. A pak s oblibou nadáváme, jak nás bombardují personalizované reklamy a naši mailovou schránku plní přesně mířené newslettery. Jenže, co teda vlastně chceme? Soukromí, nebo pohodlný život, který nám zajistí všechny ty lákavé aplikace, vyhledávače a sociální sítě?
Pokud se alespoň trochu zajímáte o dění v internetové bublině, jistě vám neunikla nedávná kauza s Cambridge Analytica, kdy bylo zneužito přes 50 milionů profilů, pomocí nichž byli lidé manipulováni v amerických prezidentských volbách. Jedná se o vůbec největší zneužití sociální sítě, k jakému kdy došlo, a Facebook za to teď pěkně pyká. Ale ruku na srdce, opravdu je na vině jenom chudák Zuckerberg?
Sociální sítě a internet vůbec změnily svět k nepoznání. O tom nemůže být pochyb. Celý tenhle krok byl ale podle mého názoru až moc rychlý. Mnoho z nás si stále neuvědomuje, jak moc toho o sobě prozrazujeme, kolik citlivých informací a fotek pouštíme ven a že soukromé zprávy nejsou vlastně vůbec tak soukromé, jak by se nám mohlo zdát. Že cokoliv jednou vypustíme do sítě, už nikdy nevezmeme zpět. A právě tady je zakopaný pes.
O tom, kolik toho o nás Facebook ví, jsem vám psala již v tomto článku a dnes bych se chtěla na celý problém podívat z trošku širšího měřítka. Informace o nás totiž neshromažďuje jen tahle modrá sociální síť. Každé vyhledávání na Googlu, každý zaznamenaný pohyb telefonu, každé zhlédnuté video na YouTube, to všechno jsou věci, které jsou pečlivě ukládány v našem internetovém rejstříku. A že jich je opravdu není málo.
Pokud by vás tedy zajímala alespoň základní fakta, která o nás internet shromažďuje, mám pro vás dnes další dva tipy, jak na to. Tím prvním je Data Selfie, který monitoruje vaši aktivitu na Facebooku a na jejím základě vytvoří obraz vaší osobnosti. V jednoduchých grafech prezentuje časy, kdy jste aktivní, jak dlouhou dobu trávíte nad jednotlivými příspěvky i komu dáváte nejvíc lajků.
V další části se dozvíte i vaše základní charakteristiky, pravděpodobnost, jakého jste náboženství, koho jste volili nebo zda si v následujících dnech něco koupíte online. A to už je pěkná dávka informací, které se dají skvěle využít i zneužít.
Druhým tipem je stáhnout si data ze samotného Googlu. Ty získáte na této adrese a do několika hodin vám, podobně jako u Facebooku, přijde na mail zpráva s odkazem ke stažení. Co na vás pak vyskočí, záleží na tom, jak moc Google využíváte a s čím vším máte svůj účet propojený. Můžete získat jak fotky a videa, tak i údaje z vašeho kalendáře, mailu a telefonu.
Abych to ale uvedla na pravou míru, netvrdím, že internet je nekonečné zlo, které s námi manipuluje v každé chvíli, kdy jsme online. Je sice pravda, že toho o nás ví opravdu požehnaně, ale nic špatného na tom (v naší společnosti!) nevidím. Jednoduše beru poskytování informací o sobě samé jako jakousi protislužbu za ten komfort a pohodlí, které díky internetu mám. Win-win.
Jak už jsem ale říkala, velký problém vidím v nedostatku mediální a internetové gramotnosti. Neumíme analyzovat a objektivně hodnotit informace, odlišovat kvalitní zdroje od fake news a necháme sebou často nevědomky manipulovat. (Pokud se ptáte, jak je to možné, podívejte se na tenhle rozhovor na DVTV.)
Existuje tedy nějaké řešení? Ano. A je staré jako lidstvo samo – zdravý rozum. Sdílejte jen to, co byste beze studu prezentovali na pracovním pohovoru nebo na návštěvě u prarodičů. A to platí i o soukromých zprávách. Každou informaci si nejdřív prověřte, než ji s panikou v očích pošlete dál. Mějte na paměti, že všechny ty reklamy, články a newslettery na nás útočí na základě našich detailně propracovaných profilů a je jen na nás, zda odoláme, nebo ne.
Zkrátka a dobře, Velký bratr nás sleduje. Tak to prostě je. Jenže, na rozdíl od orwellovské vize, je zatím jen v našich rukách, co všechno mu o sobě prozradíme…
A jak celý problém vidíte vy? Litujete něčeho, co jste kdy vypustili do internetového světa? Stáhli jste si informace, které o vás Google a Facebook mají? Překvapilo vás něco?
Budu se moc těšit na vaše komentáře!
Veronika ♥
P.s.: Až všechny ty informace trošku vstřebáte, pusťte si tohle skvělé video. Bez výmluv.
