Pořád nemůžu uvěřit, že je to skutečně za mnou. První rok na vysoké. Rok, na který mě všichni tak pečlivě připravovali. Že prý to bude náročné. Že toho o zkouškovém moc nenaspím. Že poznám, jaká byl gympl procházka růžovou zahradou. A víte co? Za poslední roky jsem nebyla šťastnější. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, víte moc dobře, jak jsem…
Číst dál
Když jsem včera seděla s kamarádem na lavičce před Emou, popíjela ledový filtr a diskutovala s ním o smyslu života, uvědomila jsem si, v jak skvělém světě vlastně žijeme. Oba dva, já i kamarád, jsme už nějaký ten pátek na volné noze, pracujeme sami na sebe a každý z nás si buduje ten svůj malý sen. Při škole jsme si…
Číst dál
Sedím v tramvaji, víčka mi padají únavou, v ruce mám dnes už čtvrté kafe a hlavou mi létají věty, které mě v posledních dnech bombardují ze všech stran: „Pro tebe to bude hračka.“, „Já věděl, že to dáš.“, „Kdo jiný by to měl zvládnout, když né ty?“. Moje okolí má ze mě zkrátka pocit, že všechno zvládnu levou zadní. Že s…
Číst dál
Prokrastinace. Slovo, které ještě pár let zpátky nikdo neznal. Neřest, ze které se stal marketingový fenomén, díky kterému dnes už jen těžko najdete člověka, který by na tohle téma nečetl alespoň jeden článek nebo knihu. A i když už se zdá, že se vlna všemožných návodů a rad, jak s touhle nepěknou vlastností bojovat, možná konečně přelila, je tu s…
Číst dál
Jsem městská holka. Miluju ten nekonečný ruch, kavárenský život i tu anonymitu, kterou v Praze (paradoxně k tomu, co dělám) ještě pořád mám. Ráda poznávám nové lidi, prozkoumávám nepoznaná zákoutí a vracím se na místa, ke kterým mám nespočet nádherných vzpomínek. Žiju v té naší městské bublině. Potkávám se s lidmi, kteří myslí stejně jako já. S lidmi, co hned…
Číst dál
Byla středa. První jarní. Sluníčko prosvítalo skrz žaluzie do přednáškové místnosti a já si zapisovala poznámky k mediálnímu plánování. V myšlenkách jsem ale byla někde úplně jinde. V dětství. Vzpomínala jsem na tu malou Veru, která s vykulenýma očima prvně vstoupila na Matějskou. Tu malou holku, co se nebála ničeho. Autodrom, horská dráha, lochneska, strašidelný hrad, ruské kolo, to všechno…
Číst dál
Právě sedím v jedné malinkaté pražské kavárně, usrkávám už třetí šálek kávy a po těle se mi rozlévá ten zvláštní pocit nervozity a štěstí. Mám za sebou dost náročný týden plný výzev, stresu i neustálého nestíhání. Jak už jsem vám psala na Instagramu, nabrala jsem si toho totiž zase víc, než můžu zvládnout, a v posledních dnech se mi to…
Číst dál
Vybavujete si ještě ten svět, který neovládaly sociání sítě? Kdy jste se v restauraci najedli bez toho, aniž byste před tím několik minut poskakovali kolem stolu s telefonem v ruce? Kdy jste měli tak maximálně účet na Lidé.cz a slova jako Facebook nebo Instagram ještě nikdo neznal? Já už moc ne. Vyrůstala jsem v době, kdy tohle všechno začalo. Postupem času…
Číst dál
Je šest třicet, starorůžový retro budík řinčí jako o život. Za okny je ještě černočerná tma a já ospale mžourám do zrcadla, které mi ukazuje krutou pravdu. Modré kruhy pod očima, vlasy, co připomínají vrabčí hnízdo, a nad horním rtem malá jizva, která mi zůstala po jednou ošklivém pádu z kola. Každodenní realita v celé své kráse. Přesně ten samý…
Číst dál
Období vánoční pohody a klidu se vypařilo do neznáma a nastalo jedno z nejneoblíbenějších období vysokoškolského života. Zkouškové, ten zvláštní čas plný bezesných nocí a několika hrnků kávy denně, nastoupilo v plné síle a nám nezbývá, než se vydat do boje. Pro mě je tohle vůbec první zkouškové v životě a jakkoliv jsem se předem bála, můžu nakonec s klidem…
Číst dál
Máme za sebou už skoro polovinu ledna a také čas, kdy bychom měli začít naplňovat naše novoroční předsevzetí. Čas, kdy se ukáže, zda šlo jen o nějakou silvestrovskou euforii, povánoční výčitky svědomí, nebo opravdové cíle, kterých chceme dosáhnout. A i když jsem toto téma nakousla již v minulém článku, rozhodla jsem se, že se vám dnes o mých přáních a snech…
Číst dál
Když jsem se pár dny sledovala jednu přednášku o sociálních sítích, utkvěla mi v hlavě jedna důležitá myšlenka, o kterou se s vámi chci dnes podělit. Sociální sítě, ta naprosto neoddělitelná součást našich životů, nám totiž již dávno neslouží jen k zábavě a rozptýlení. Kromě online marketingu, do jehož útrob se už nějaký ten pátek snažím proniknout, slouží v posledních…
Číst dál
Tak už je to tady. Na adventním věnci nám plápolá poslední vánoční svíčka, z pootevřených oken domovů vyhrávají koledy, vůně svařáku je cítit na míle daleko a tisíce malých dětí nedočkavě vyhlížejí Ježíška. Máme tu Štědrý den, čas, kterým začíná maraton návštěv, vánočních kafíček a rozbalování vytoužených (i těch méně vytoužených) dárečků. Když jsem tak pár dní zpátky přemýšlela, čím…
Číst dál
Psalo se jedno pondělní ráno, ulicemi vál chladný prosincový vítr a já jsem i přes tu všudypřítomnou ranní mlhu odcházela z domu s úsměvem na tváři. Moje kroky totiž nemířily nikam jinam než do mé oblíbené kavárničky Café Jen, kde jsem se měla setkat s přáteli. Od té doby, co jsme totiž naše životy oštítkovali cedulkami vysokoškolské, se takováto společná…
Číst dál
Píše se druhá adventní neděle, venku mrzne jako když praští a já (pro změnu) vysedávám v jedné útulné letenské kavárničce. Vedle počítače mi tančí plamínek hořící svíčky a z obřího malovaného hrnku čaje se line pronikavá vůně lesních plodů. Ideální chvíle na to, abych vám pověděla, co mám dnes na srdci. Jak už to tak bývá, před Vánoci máme všichni…
Číst dál
Snídáme filtrovanou kávu a Avo Toast, nahráváme Insta Stories, chodíme na Tinder rande a přijde nám naprosto normální procházet se ulicemi a povídat si při tom s vlastním foťákem. Jsme děti milénia, generace Y a Z, miléniálové – říkejte nám, jak chcete – a postupně začínáme měnit pravidla hry. O tom není pochyb.Dnes vám tu ale ale nepíšu proto, abychom se…
Číst dál
Píše se jedno sychravé podzimní ráno, za okny tančí barevné listí a já sedím zachumlaná v pletené dece, usrkávám svůj oblíbený skořicový čaj z jednoho (ne)obyčejného béžového hrnku a přemýšlím, jak všechny ty myšlenky, které mi létají hlavou, dostat do následujících řádků. Je sobota ráno a já vám chci vyprávět příběh o hrnku. Chci vám zpříjemnit první víkendový den a…
Číst dál
Právě sedím v mém milovaném Coffee room, ruce si hřeju o šálek horké kávy, za oknem pozoruji deštěm zahalenou Prahu a hlavou se mi honí spousta myšlenek, které se mi tam usadily předchozího večera. Jak už jsem vám totiž psala tolikrát, čas krátce před tím, než se každý večer odeberu do říše snů, věnuji čtení. Ať se děje, co se…
Číst dál
Farmářské trhy miluju, to je dávno známá věc. Miluju vůni čerstvého chleba, která se tu každé ráno mísí s ranním sluníčkem. Miluju pestrobarevné květiny, které pan květinář prodává za pár korun. Miluju tu naprostou pohodu, která na trzích po celý den panuje. Miluju ty bezstarostné chvíle, kdy se stavím pro kafe u Kávového klubu, koupím si pečivo v mé oblíbené celozrnné…
Číst dál
Právě sedím v mé oblíbené kavárně, za oknem pozoruji podzimní listí, které se toulá ulicemi Prahy, a hlavou mi létá jedna myšlenka za druhou. Není to nic neobvyklého. Už jsem si zvykla, že tenhle nekonečný proud je součástí mě samé. Že nedokážu vypnout. Na nic nemyslet. Neustále musím přemýšlet o minulosti i budoucnosti. O všem, co mohlo být. A co bude.…
Číst dál
Je pondělí ráno. A když říkám ráno, myslím tím opravdové ráno. Sluníčko teprve ospale vykukuje mezi pražskými domky a hodinky na ruce mi ukazují něco před pátou hodinou. Co jsem si to, proboha, zase vymyslela. O pár desítek minut později už stojím ve frontě ve Starbucks (dobře, jsem tam v tenhle vražedný čas úplně sama) a s kofeinovým šokem v…
Číst dál
Jak vypadá život té (ještě pořád) náctileté blondýny, co se schovává pod nálepkou Stylish Coffee? Sáhla si někdy vůbec na práci? A co celé ty dny vlastně dělá?… … už je to nějaký ten pátek, co tvoříte velkou část mého života. Prožíváte se mnou všechny radosti i pády a já si před nedávnem uvědomila, že jsem Vám o mém životě…
Číst dál
Už to budou skoro čtyři roky, co jsem se poprvé setkala s jógou. Byl chladný lednový večer a já se právě vrátila z Kanárských ostrovů. Rodinná dovolená se tehdy proměnila v dost těžkou zkoušku a já věděla, že se svým životem musím něco udělat. Nebyla jsem šťastná. Potřebovala jsem změnu. Jóga se na mě tehdy valila ze všech stránek časopisů, z filmů…
Číst dál
Mám vždycky obrovskou radost, když narazím na blogery, kteří doopravdy píšou. Nemyslím tím, že v pár větách vylíčí, co a proč si dnes vzali na sebe, případně, kde oblečení z fotek sehnat, ale jejich řádky dávají smysl. Hrají si se slovy, rozvádí napínavý příběh nebo nás dostanou parádní pointou. Takové blogy pak čtu skoro stejně ráda jako samotné knihy. Jejich…
Číst dál
V posledním článku o cestování jsem Vám povídala o tom, jak moc je důležité dát sbohem výmluvám a užívat si, dokud nám nic nebrání. Přestat čekat na ten správný čas, vystoupit ze své komfortní zóny a jít si za svými sny. A ta záplava mailů, komentářů a soukromých zpráv, která následovala, mi sebrala dech. Samotný fakt, že byť jen jednoho…
Číst dál
Uplynulý víkend pro mě byl jedním z nejkrásnějších, co jsem za poslední dobu zažila. Nevycestovala jsem sice do žádné exotické destinace, neužívala jsem si plavbu Karibikem, ani jsem neprotančila letní noc na opulentní party, ale i přesto byly tyhle dny naprosto kouzelné. A já jsem si zase uvědomila, jak málo stačí k tomu, abychom byli opravdu šťastní. Vezmeme to ale hezky…
Číst dál
Právě sedím na palubě letadla, hlavou se mi honí jedna myšlenka za druhou a už asi po sté mažu první řádky tohoto článku. Za pár okamžiků přistanu v Bruselu, hlavním městě Evropy, a pořád nemůžu uvěřit tomu, jak skvělý život vlastně mám. A neberte to, prosím, jako nějaké vychloubání. Právě naopak. Žijeme v době, kdy můžeme všechno. Máme nekonečnou svobodu,…
Číst dál
Jak už to tak bývá, ty nejlepší nápady přijdou většinou naprosto bez ohlášení. Vstoupí mi do cesty, když zrovna utíkám před silnou bouřkou, když se večer celá utahaná plazím domů, mám plné ruce těžkých tašek a jediná možnost, jak takové kouzelné vnuknutí uchovat, je opakovat si ho do té doby, než celý ten náklad odložím a všechno si hezky poznamenám.…
Číst dál
Tak už je to skutečně za mnou. Včerejším dnem jsem oficiálně zakončila jednu velkou etapu mého života. Došla jsem až do úplného konce té osmileté cesty, kterou provázel nespočet překážek, radostí, stresu i slz. Je konec všem těm absencím, které jsem vymněnila za studium či práci v kavárnách, a všem těm nesmyslným omluvenkám, které jsem si už několik let psala…
Číst dál
Sedím u stolku ve sluncem ozářeném Café Jedna, usrkávám už pátý šálek kávy a v hlavě se mi honí tolik myšlenek, že ani nevím, kde začít. Snažím se rozpomenout si na všechny ty malíře, jejichž díla jsem v předchozích dvou hodinách obdivovala ve Veletržním paláci, promítám si všechny ty maily, na které musím ještě odpovědět, myslím na zítřejší testy a…
Číst dál
Čím chceš být, až vyrosteš? Jsem si na sto procent jistá, že jste tuhle otázku minimálně jednou za život slyšeli. Většinou ji slýcháme od naivních dospělých, rodičů i učitelů, kteří vlastně ani nechtějí znát odpověď. Už při samotném pokládání otázky si z nás v hlavě malují úspěšné právníky, doktory, businessmany. Jakoukoliv jinou odpověď neberou vážně. Z toho snu mít vlastní…
Číst dál
Kdybyste mi ještě před pár měsíci řekli, že budu pro Praze pobíhat s růžovou hlavou, zřejmě bych si ťukala na čelo. Možná je to tím jarem, rozkvetlými korunami stromů, pestrobarevnými tulipány na farmářských trzích, nebo jen zoufalstvím z blížící se maturity, ale opravdu jsem to udělala. Vzdala jsem se role nenápadné blondýnky a minulý týden jsem si nechala obarvit vlasy…
Číst dál
Už je to tu zas. Opět ze sebe až s přehnanou dávkou optimismu sypu jeden nápad za druhým, vymýšlím ty největší bláznivosti a souhlasím takřka se vším. Usmívám se od ucha k uchu, rychle si zapisuji jeden úkol za druhým a už se nemůžu dočkat, až všechno proměním v realitu. Ale jakmile schůzka skončí, pomine i mé nadšení. Znovu se…
Číst dál
Objevují se jen tak náhodou. Znenadání. Nečekaně. Je jich nekonečně mnoho a stále přibývají. V hlavě si je všechny hezky sepisuji a už se ani nedivím, že mi tam často nezbývá místo na nic jiného. Můj seznam se prodlužuje s každým přečteným článkem, s každou krásnou fotkou na Instagramu i s každým vášnivým rozhovorem. A jsem si na chlup jistá,…
Číst dál
Ani nevíte, jakou mám radost, že se s Vámi konečně můžu podělit o jedno tajemství, které jsem s velkými obtížemi tutlala celé dva měsíce! Moc bych si přála, aby pro Vás byl můj příběh inspirací. Abyste věřili, že nic není nemožné, když si jdete za svým. Že pokud věnujete danému úkolu všechno úsilí, výsledky se nakonec dostaví. A že když navíc věříte…
Číst dál
Předávalo se z generace na generaci celé věky. Znaly jej osobnosti jako Platón, Shakespeare, Beethoven, Edison, Einstein a ve svůj prospěch ho v dnešní době využívá i řada úspěšných podnikatelů, tvůrců, blogerů i celebrit. Mnohým změnilo život, jiní na ně stále hledí skrz prsty. Když v roce 2006 Tajemství spatřilo světlo světa i v knižní podobě, stalo se ihned bestsellerem…
Číst dál
Probouzím se do mrazivého rána, víčka se mi zavírají únavou a při pohledu do diáře mám pocit, že dnes nezvládnu ani polovinu toho, co jsem si předsezvzala. Vylézt z postele a přeměnit obličej v něco, co nevyděsí všechny v okolí, se zdá jako nadlidský úkol… Jsem si jistá, že tenhle pocit zná asi každý z nás. Obzvlášť v tomhle podzimním…
Číst dál
Kdo určuje trendy? Módní časopisy? Blogeři? Celebrity? A co to vlastně znamená? Je in následnovat módu, nebo jít proti ní? A kam zařadit hipstery, kteří sice původně šli proti proudu, ale nyní jich je už tolik, že vytvořili nový mainstream? A kdo kdy vlastně určil, co je in a co out, co bychom měli dělat a co radši ne? Pokud…
Číst dál
Byla chladná podzimní středa a už zase přišel ten den. Den, kdy mi od rána nic nevycházelo, nálada byla na bodu mrazu a v hlavě jsem měla jeden velký chaos. S výrazem, který by možná na halloweenské party vyhrál první cenu, jsem se dopotácela do nejbližší kavárny a pak se to stalo. Bylo to naprosto kouzelné, ale zároveň úplně obyčejné.…
Číst dál
Dnes vám povím jednu důležitou věc. Štěstí není něco, co buď máme, nebo ne. Štěstí nám nikdo nedá a ani si ho nikde nekoupíme. Štěstí je volbou každého z nás. Je to jen o tom, jak se rozhodneme dívat na svět. Nedávno jsem četla, že náš mozek denně přijme ohromné množství informací, ale využije jich jen pouhou miliontinu. Co se…
Číst dál
Věřím, že pokud existuje jediná věc, která dává našemu životu smysl, je to právě víra. Nemluvím teď ale o náboženství. Víra je to, co nás žene dál. Jenom díky tomu, že věříme – v lepší časy, hezčí zítřky, úspěch – prožíváme každý den naplno. Jaký by mělo smysl od rána do noci pracovat, kdybychom nevěřili, že vydělané peníze nám přinesou…
Číst dál
Jaké je tajemství úspěšných lidí? Potřebujeme ke šťastnému životu vysokou školu? Co je v naší společnosti špatně? Tyhle otázky mi vrtají hlavou už pěkně dlouho. Dnes jsem se vám rozhodla sepsat svoje myšlenky a názor na celý tenhle prapodivný systém, který řídí naše životy. Možná se mnou nebudete souhlasit, možná vás inspiruji ke změně. Obojí se počítá. Hlavně je…
Číst dál
Je pozdní dopoledne, sluneční paprsky osvětlují kouzelnou zahrádku mé oblíbené kavárny, popíjím vychlazenou limonádu s ovocem a sedím nad otevřeným notebookem. Už jsem zase zpátky v tom městském světě. Světě, kde si můžu dopřát, na co si vzpomenu, kde si s nečekanou bouřkou nelámu hlavu, kde se mohu kdekoliv ohřát u teplých kamen a kde mám vše na dosah ruky.…
Číst dál
Je teplý večer, cestou z fitka mě příjemně ovívá jarní vzduch a dnes naposledy se ještě rozhodu zkontrolovat email. Unavenýma očima přejíždím došlé zprávy když v tom… BUM! Z obrazovky na mě volají velká písmena dávající dohromady kouzelné slovo: AMSTERDAM. Ze zvědavosti zprávu rozkliknu a hned v dalším okamžiku vytáčím jedno číslo za druhým. Konec června, hlavní město Holandska, jedeš?…
Číst dál
Je jen málo věcí,o kterých bych mohla říct, že změnily můj pohled na život. Už to bude skoro rok, co jsem poprvé slyšela o knize Čtyři dohody. Myšlenkách, které mě od té doby provázejí každým novým dnem. Byl chladný lednový večer a já jsem byla pozvaná do pražského Klubu Lávka na stejnojmenné divadelní představení Jaroslava Duška. Celé dvě hodiny jsem…
Číst dál