Píše se dvacátýho osmýho července, venku praží sluníčko a já sedím v mý oblíbený kavárně, piju ledový kafe a po očku sleduju hodinky, abych nezmeškala let. Za pár hodin odlétám do Chorvatska (teda pokud nám nezruší už třetí let v řadě) a jelikož vám z naší cesty chci připravit samostatné články s tipy na to, co vidět, ochutnat a zažít,…

Květen je za námi a já mám pro vás zase pár střípků z mého života. Uplynulý měsíc pro mě byl ve znamení psaní bakalářky, zkouškového a radosti z otevření kaváren, což se promítlo i do fotek, které uvidíte za malou chvilku. Nebudu to teda nijak natahovat a tady je můj květen v obrázcích;

Když jsem včera večer seděla na parapetu mýho novýho bytu a upravovala fotky, které uvidíte za malou chvilku, uvědomila jsem si, jak rychle tenhle měsíc utekl. Měsíc, který byl úplně jiný než všechny ostatní. Měsíc, který jsme všichni strávili v karanténě. Měsíc, během kterého jsem se toho hodně naučila o sobě samé i o lidech, kteří mě obklopují. Co vám…

Krásné sobotní odpoledne! Leden, který utnul celé to prosincové šílenství (studenti a markeťáci vědí), je pryč a já mám pro vás tradičně můj měsíc v obrázcích. Protřídila jsem fotky, které jsem cvakla v posledních týdnech, a kromě střípků z mého života vám dnes ukážu i několik novinek, které se objevily na pražské scéně. Po posledním článku o výživě, na kterém…

Tak vám přeju šťastný nový rok! Doufám, že jste příchod nové dekády patřičně oslavili, a jelikož je mi jasné, že na hlubší myšlenky nemáte v důsledku bujarých silvestrovských večírků ani pomyšlení, dnes to bude hlavně o fotkách. Protřídila jsem snímky, které jsem cvakla v průběhu prosince, zavzpomínala si na všechno hezký, co mě potkalo, a už tradičně vám přináším můj měsíc…

Můžete mi prosím vysvětlit, jak se to stalo, že už za tři týdny budou Vánoce? Od nástupu do školy se můj život proměnil v jeden nekonečný to-do list a vůbec nestíhám sledovat, kam všechny ty dny mizí. A kdyby nebylo Instagramu a těhle článků, ve kterých si vždycky zavzpomínám na všechny radosti, které mě potkaly, zřejmě bych na polovinu věcí…

Když jsem se ráno podívala na svůj to-do list, měla jsem radost, že právě dneska mě čeká jeden moc milý úkol, který byl na tohle upršený sobotní dopoledne jako dělaný. Naplánovala jsem si vzpomínat. Vzpomínat na všechno hezký, co mě během uplynulého měsíce potkalo. Na to, co mi vykouzlilo úsměv na tváři, kam jsem se podívala a co jsem zažila.…

Září byla pořádná jízda. Poslední měsíc před začátkem nového semestru jsem se rozhodla využít na maximum a vychutnat si ho do posledního doušku. S Andym jsme do toho tak konečně praštili a pustili se do přípravy našeho společného podcastu, přednášela jsem na ostravském Kafestu, prozkoumávala krásy Mallorky i českých měst a navštívila hned několik zajímavých eventů a workshopů. A střípky…

Srpen je fuč. Další měsíc plný sluníčka a nových příležitostí utekl jako voda a o všechno, co mě potkalo, kam jsem vycestovala a co jsem objevila a přečetla, se s vámi podělím v následujících řádcích. Tak si udělejte pohodlí a pořádně nabité srpnové Photo Diary právě začíná.

Červenec byl krásný měsíc. Měsíc plný dlouhých letních večerů na břehu Vltavy, nocí uprostřed lesa, pařížských kaváren a hlavně skvělých zážitků a lidí. Těch správnejch lidí. A abych na nic z toho hezkého, co mě potkalo, nezapomněla, dala jsem zase dohromady všechny fotky a mám pro vás dnes další, tentokrát už červencové, Photo Diary.

Nemožné se stalo skutečným. Mám schválené téma na bakalářku. Po týdnu psaní všemožných žádostí a formalit, několika verzích a chvílích, kdy bych nejradši slova jako citace a formátování navždy vymazala ze slovníku, jsem od rektora dostala svolení. Doplnil ho sice o nespočet poznámek o tom, jak složité to budu mít, ale co. Už mě (snad) čeká jen poslední rok a…

Právě sedím na zahrádce vinohradského Monoloku, pozoruju ranní sluníčko, které se odráží od korun stromů a dávám si velký pozor, abych si ty pruhované letní šaty, které jsem po roce zase s radostí vytáhla, nepolila kafem. Prakticky celý včerejšek jsem strávila editováním fotek a i když jsem si do té doby myslela, že jsem během května nedělala nic jiného než…

Je to až neuvěřitelné, ale další měsíc je fuč. Měsíc plný aprílového počasí i prvního jarního sluníčka. Měsíc, kdy mě čekalo hned na několik výletů a krásných blogerských akcí. A jelikož mám pro vás v dnešním Photo Diary fotek víc než dost, nebudu to už dlouze natahovat a nechám vás nahlédnout do mého života bez zbytečných řečí; Začátkem měsíce jsem…

Je osm hodin ráno a já sedím ve velkém proskleném okně pražského Ema Espresso Baru, v ruce svírám velký hrnek kafe a po očku pozoruju všechny ty kravaťáky, hipstery i dokonale upravené podnikatelky, kteří netrpělivě stojí frontu k baru. Podupávají, přešlapují z jedné nohy na druhou, každou vteřinu kontrolují hodinky a očividně spěchají. Do práce, na schůzku, na vlak… co…

Píše se jedno nádherný prosluněný ráno a já už zase sedím ve vršovické kavárně Tvoje Máma, usrkávám filtrovaný kafe a dávám dohromady všechny radosti, které mě během uplynulých dní potkaly. Ač tomu klasicky nemůžu uvěřit, únor je pryč, a tak nastal ten pravý čas, abych vám zase ukázala pár střípků z mého běžného života. Tak se teď pohodlně usaďte, natáhněte…

Když jsem se koncem roku chystala na zkouškové, v hlavě jsem si malovala, jak všechno zvládnu do poloviny ledna a budu mít klid. Budu mít čas na psaní, cestování a všechny ty radosti, které jsem poslední dobou zanedbávala. A světe div se, opravdu jsem si šestnáctého ledna odškrtla poslední zkoušku. A koupila letenky do Amsterdamu. Jenže, to bych nebyla já,…

Je druhého ledna ráno, sedím v mém milovaném Coffee room, piju kafe a něco mi říká, že nějaké věci v roce 2019 opravdu měnit nehodlám. Tyhle moje psací rituály prostě miluju. Dnes jsem si dala budíka na šestou, abych vám sepsala další shrnutí mých dní. Milníky roku 2018 jsem vám už vypíchla v tomto článku, tak teď to bude, jak…

Listopad je za námi a já mám pro vás zase další střípky z mého života. A že to byl pořádně nabitý měsíc dokazuje i fakt, že fotky do tohoto Photo Diary jsem třídila a editovala tři dny a i tak jsem jich ze zoufalství spoustu vyházela, aby to nedopadlo tak, že strávím celý prosinec jen jejich upravováním…

Je sychravé podzimní ráno a já právě sedím v útulné kavárně nadaleko Náměstí Míru. Pomalu usrkávám první doušek kávy a přemýšlím, kam celý ten říjen zmizel. Co všechno jsem zažila, kolik skvělých lidí jsem potkala, co se změnilo a co mi udělalo radost. Od posledního Photo Diary uplynul už totiž víc než měsíc a když si to tu teď tak zpětně…

Nemám tušení, jak se to stalo, ale už tu máme zase konec měsíce. Měsíce, během kterého se toho událo tolik, že ani nevím, kde začít. A i když nám ještě pár zářijových dní zbývá, rozhodla jsem se, že se s vámi o střípky z mých všedních dnů podělím už dnes, protože v následujících dnech mám v plánu slavit své (dnešní)…

Když jsem si koncem července říkala, jak si během následujícího měsíce konečně trochu odpočinu, ještě jsem netušila, jak úsměvné se mi to bude nakonec zdát. Plán byl jasný – přestěhovat se, pracovat na blogu a kampaních, fotit, psát, cvičit jógu, číst zajímavé knihy a vídat se s těmi, na které jsem během roku neměla čas. Jenže… nebyla bych to já,…

Může mi někdo vysvětlit, jak je možné, že už je konec července? Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem nasedala na vlak do Vídně, a teď už vám tu sepisuji další Photo Diary. Nicméně, ať už tenhle letní měsíc zmizel kamkoliv, jedno je jisté – zanechal ve mně spoustu silných vzpomínek. Na chvíli jsem totiž vypadla z role blogerky…

Sedím ve vlaku do Vídně, kam jedu na týdenní marketingový kurz, poslouchám svůj oblíbený playlist na Spotify a místo toho, abych vám sepisovala, co všechno mě během uplynulého měsíce potkalo, jen zasněně koukám z okna a vzpomínám na všechny ty kouzelný chvíle, které jsem během června zažila. Aniž bych to totiž plánovala (dobře, vy stejně víte, že já plánuju všechno),…

Je sedm třicet ráno. Vstávala jsem krátce před šestou a právě sedím v jedné malinkaté vršovické kavárně a usrkávám první doušek kávy. Dnešek bude náročný. Ostatně jako všechny dny tohoto měsíce. Jak jste už totiž mohli postřehnout na mém Instagramu, květen je pro mě letos jedna velká výzva. Kromě nekonečných zkoušek, z nichž mám ty nejhorší snad už za sebou, musím…

Když jsem ráno vycházela z domu, vlastně jsem ani netušila, kam jdu. Je sobota. Všechny kavárny praskají ve švech, avo toasty létají vzduchem a mě bylo jasné, že pokud nechci, aby mi jeden z nich přistál na hlavě, budu muset najít nějaké klidnější místo. Ono totiž, když pracujete z kaváren, má to i jisté nevýhody. Kdykoliv vytáhnu počítač, pocítím na…